Náš komentář:
Z ust. § 9 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, upravujícího péči o kulturní památky a ochranu a užívání kulturních památek, a tedy i zcela zásadní povinnosti vlastníka kulturní památky a dalších subjektů (včetně právnických osob a fyzických osob, i když nejsou vlastníky kulturní památky) vyplývá (mimo jiné) následující:
„(1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka v společenském vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.
(2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky.
(3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatněni kulturních památek.“
Více o současném stavu vily Aničky najdete v tomto článku.
Z publikace autorů Eliška Vondráčková a Melinda Vrajíková Zákon o státní památkové péči – judikaturní komentář, CODEXIS publishing, 2022, vyplývá (mimo jiné), že prostředím kulturní památky může být okolní zástavba, krajina nebo stromy obklopující památku. Příkladem ohrožení společenského uplatnění kulturní památky může být nevhodně umístěná velkoplošná reklama, která téměř zakrývá konkrétní památku, využití kostela jako skladovacích prostor apod. Dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 51 A 66/2020-91 obce při územním plánování sice nemají povinnost přijmout regulaci směřující k vyšší ochraně či ke zlepšení stavu kulturních památek na svém území, ale zároveň nesmí přijmout takovou regulaci, která by z hlediska budoucího vývoje vedla ke snižování hodnoty kulturních památek či ke zhoršování jejich stavu.
V publikaci Sborník stanovisek veřejného ochránce práv – památková péče, autorského kolektivu JUDr. Pavel Varvařovský, RNDr. Jitka Seitlová, Mgr. Jana Gregorová, JUDr. Marek Hanák, JUDr. Jana Plotová, JUDr. Jana Vašíková, Kancelář veřejného ochránce práv, 2012, je (mimo jiné) konstatováno „V zájmu zachování kulturního dědictví a ochrany památek stanoví zákon obecnou povinnost všech osob, i když nejsou vlastníky kulturní památky, počínat si tak, aby kulturní památky nepoškozovaly, neničily a neohrožovaly. Povinnost chránit kulturní památky je možné přirovnat k obecné povinnosti předcházet škodám podle občanského zákoníku. Ze zákona o státní památkové péči vyplývá také povinnost chránit samotné prostředí kulturní památky a její společenské uplatnění. Prostředím kulturní památky může být okolní zástavba, krajina obklopující památku, přilehlý park nebo třeba jen lipová alej vedoucí k zámku či jiné památkově chráněné stavbě. Jako příklad ohrožení společenského uplatnění kulturní památky lze uvést například nevhodně umístěnou velkoplošnou reklamu, která téměř zakrývá konkrétní památku, využití sakrální památky (třeba budovy bývalého kostela) jako skladovacích prostor nebo jako obchodu apod.“
Je nepochybné, že za „prostředí“ kulturní památky Vila Anička je nutné považovat její okolí, včetně pozemků p.č. 177/6, 177/35, 255/111, 258/6 v katastrálním území Hradec Králové a pozemků p.č. 834/7, 834/14, 839/1, 1788/1 v katastrálním území Pražské Předměstí, na kterých má proběhnout výstavba navrženého domu. Je zřejmé, že postavení navržené stavby na těchto pozemcích představujících prostředí kulturní památky Vila Anička by bylo nepříznivou a nenahraditelnou změnou tohoto prostředí, což je z hlediska zákona zcela nepřípustné a správní orgán takovou činnost nemůže umožnit svým povolením požadované stavby.
Dále je možné v tomto ohledu citovat ze Stanoviska Ministerstva kultury – památková inspekce č. j. MK 7778/2023 OPI ze dne 27. března 2023, zveřejněného na internetových stránkách Ministerstva kultury, které se k problematice „prostředí“ kulturní památky podrobněji vyjadřuje a přitom dospívá k následujícím závěrům:
U nehodnotné a rušící novodobé zástavby, tzv. parazitní zástavby, přisazené k objektu nebo stojící uvnitř areálu, budou pravděpodobně největším problémem urbanistické závady, tj. závady, kdy je narušena urbanistická struktura celku. Narušením urbanistických vazeb mohou trpět jak jednotlivé objekty kulturní památky, tak i areál jako celek. Kvalitní urbanismus je u řady areálů součástí jejich celkové hodnoty. Pokud byl takovým nevhodným zásahem (parazitní zástavbou) porušen původně zamýšlený dojem areálu či jen objektu, je třeba posoudit míru narušení. V některých případech bude nejvhodnějším řešením odstranění parazitní zástavby a uvedení ploch do stavu odpovídajícího hodnotám kulturní památky. Zda má být taková stavba odstraněna, rozhoduje orgán památkové péče. Odstranění musí být odůvodněné, opodstatněné a proporcionální. Pokud se opodstatněnost takového zásahu neprokáže, pak by mělo být cílem, aby nová zástavba nezastiňovala či neodváděla pozornost od hodnotných částí kulturní památky. Orgán památkové péče by měl dohlížet na to, aby stavba např. nenavyšovala svou hmotu, a měl by klást důraz na použitou barevnost, materiály, viditelnost, ale např. i na velikost a viditelnost instalovaných zařízení aj. Vše by mělo být řešeno s ohledem na potlačení takové stavby v dálkových i blízkých pohledech i uvnitř areálu.
U každé údržby, opravy, rekonstrukce, restaurování, přístavby, nástavby, modernizace a dalších činností v prostředí kulturní památky je třeba posuzovat, zda se nezmění vztahy objemů a barev, zda nebudou způsobeny nepříznivé změny anebo ohroženo, poškozeno či znehodnoceno zachování nebo společenské uplatnění kulturní památky, a případně tyto činnosti zamítnout či omezit.“
Je zcela zřejmé, že navržená stavba by byla ve vztahu ke kulturní památce vily Aničky tzv. parazitní stavbou, neboť by zejména zcela narušila urbanistické a pohledová vazby vily Aničky, tuto kulturní památku by zcela „přebíjela“, byla by k ní „přisazená“, zastiňovala ji, odváděla pozornost od celé této vily, znemožňovala by pohled na tuto kulturní památku ze západního směru atd. Je zřejmé, že tzv. parazitní stavby by vůbec neměly vznikat, neboť poškozují kulturní památky.
Další podstatnou okolností je i skutečnost, že postavení navržené stavby by bylo zcela jednoznačně zničením vhodného společenského uplatněni kulturní památky vily Aničky. Již z citovaného rozhodnutí ministra kultury Václava Riedelbaucha vyplývá (mimo jiné), že se jedná o objekt mající „nepostradatelný urbanistický význam, který vytváří jedinečnost a neopakovatelnost tohoto místa“. Jedinečnost a neopakovatelnosti místa, ve kterém se vila Anička nachází, by byla zcela zlikvidována navrženou stavbou. Lze konstatovat, že kulturní památka by byla v kontextu nového objekt zcela minimalizována.
Zde je možné stáhnout stanovisko Odboru památkové péče Magistrátu města Hradce Králové.